To teda...uz sedim na letisti v Queenstownu a cekam na let do Sydney. Jsem celkem rad, ze prosel batoh, myslim, ze mel lehce nad povolenej limit, ale nevazil jsem ho, tak mozna ani ne. A stejne ho zas v Londyne nekde zasantroci a prileti az par dni po mne. Mam pred sebou 32 hodin a 30 minut do Bruselu a pokud teda pocitam i ty dve a pul hodiny, nez to poleti, tak 35 hodin. Dost mazec, ale nejak to budu muset prezit.
Jinak moc diky vsem co tenhle blog cetli, snad se vam libil, dik vsem co psali komenty, ty jsem si zas rad cetl ja. Az budou na netu fotky, tak sem jeste dam odkaz, ale spis ho poslu i mailem nebo na ICQ, ale stejne nejradsi je ukazu osobne. Takze ahoj v Evrope :-).
sobota 22. března 2008
čtvrtek 20. března 2008
Routeburn Track
Sel jsem ho tri dny, ctvrtej jsem jenom rano dosel kousek na autobus, kterej me odvezl na Milford Sound. Meteorologove neustale predpovidali "zatazeno, dest" nebo "oblacno, drobny dest". Pocasi jim na to ale zvysoka kaslalo a bylo porad hezky. Jen ten predposledni den, kdyz uz jsem dosel do chaty, kde jsem posledni noc spal, se trochu zatahlo a bylo i druhej den rano, kdy jsem sel na ten bus. Ale nez jsem dojeli na Milford Sound, coz je fjord, tak se to castecne protrhalo a nejakou dobu jsem ho mohli obdivovat za slunicka. Prohlizel jsem si ho z lodi, jezdi se po nem okruzni jizda.
Ale zpatky k Routeburnu. Cekal jsem od nej hodne, ale bylo to jeste lepsi. Cekal jsem skvely vyhledy, krasny mista po kterejch pujdu, to tam vsechno bylo a vypadalo lip nez na fotkach. Co jsem ale bral jako skvelej bonus, byla voda. Nastesti zadna nepadala shora, ale byly tam skvely ricky, vodopady, jezera. No samozrejme bych to nebyl ja, abych se v jednech vodopadech a v jednom jezeru nevykoupal. Musim spravedlive rict, ze nebyly uplne nejteplejsi, ale zas min studeny, nez bych cekal. Myslel jsem, ze tam akorat vbehnu, necham se vyfotit a zase pomazu ven, ale zvlast v tom jezeru, jmenuje se Mackenzie, jsem se vydrzel cachtat pekne dlouho. Mel jsem za sebou asi sedmihodinovej pochod, slunicko svitilo, uz jsem ten den nikam nemusel, dost jem si to uzil. Je teda pravda, ze ostatni lidi co tam byli, se na me koukali jako na blazna, protoze vsichni tam jenom vbehli a zas hned ven, se prej je to desne studeny. To teda nevi, co je fakt studena voda.
Jak to tam vypadalo nema cenu popisovat, mozna vam to ukazu na fotkach (mozna protoze karta, na kterou jsem fotil od pulky druhyho dne, ma nejakej problem, snad z ni ty fotky doma nejak dostanu, tady se to nedari).
Pro ty co to zajima, spi se na chatach, musis si koupit listky jeste nez vyrazis, zaroven se taky zapises, kdy vyrazis, pak se na kazde chate mas zapsat, ze tam spis, pripadne ten ranger, co na ty chate je, ma tvuj listek, kde je jmeno. Kdyz jsem pak dorazil zpatky do Queenstownu, sel jsem zase nahlasit, ze uz jsem v poradku zpatky. Formular, kde nez vyrazis vyplnis kam a kdy jdes ma i zajimavou kolonku "Panic date", ta me pobavila. To aby vedeli, kdy maj koho vyrazit hledat.
Ty chaty na kterjch se spi maj vetsinou jednu velikou mistnost s palandama, jednu pro vsechny dohromady. Musis mit svuj spacak. Na vsech chtach i prekvapive cisty splachovaci zachody. Jednu velkou kuchyn, kde jsou plynovy varice a studena voda, ktera je z potoka. Rikaj, ze obvykle se pit da, ale ze je to na tobe, ze to nezarucujou. Muzes prevarit, pripadne hodit nejakou tabletku, co ji vycisti. Ty se daj koupit nez vyrazis. Nez vyrazis musis koupit vsechno, jidlo ani nic jinyho se na ceste koupit neda. Navic kdyz si koupis ty listky, dostanes zlutej pytel na odpadky, na ceste nesmis nic nechat, ani na tech chatach, vsechno musi nest zpatky a vyhodit to az nekde v civilizaci. V kuchyni vecer sviti svetlo, v deset se ale vypina, pak muzes mit baterku nebo svicku. Nebo taky muzes jit spat.
Cestou je jeste jeden pristresek, kde se da prespat jen v pripade nouze, tzn. treba pokud se najednou pokazi pocasi, uz nemuzes nikam dojit. Normalne tam spat nesmis, stejne jako nesmis nikde kolem ty stezky, po ktery jdes, stanovat, jen u dvou chat jsou stanovy mista, tak tam muzes. Dost smutny mi prislo, ze tyhle informace byly vsude napsany anglicky a v jedinym cizim jazyku, v cestine. Dokonce to bylo jeste podrobnejsi nez v te anglictine.
Tim ze vsichni ten trek jdou tak podobne, potkavas se kazdej vecer se stejnejma lidma. Ja jsem se docela skamaradil s trema klukama ze Singapuru, kazdej vecer jsem s nima hral karty. Kluci vyrazili po mature na mesic na Zeland, po navratu nastupovali na dva roky na vojnu. Moc jsem jim nezavidel.
Ted uz se jen tak poflakuju po Queenstownu, jeste jsme s Ivanem premysleli, co bysme podnikli, ale zatim nevime. Pocasi je tak napul, no jeste uvidime. Ivan trek zavidi, sam nesel, protoze si tady nejak dost rozhasil kolena a moc mu to chozeni ted nejde.
Jo a jeste bych chtel ochutnat povestne zdejsi ustrice, no tak zkusim nejaky najit, ale jako prioritu to moc neberu, tak spis jestli na nejaky narazim a nebudou moc drahy.
Ale zpatky k Routeburnu. Cekal jsem od nej hodne, ale bylo to jeste lepsi. Cekal jsem skvely vyhledy, krasny mista po kterejch pujdu, to tam vsechno bylo a vypadalo lip nez na fotkach. Co jsem ale bral jako skvelej bonus, byla voda. Nastesti zadna nepadala shora, ale byly tam skvely ricky, vodopady, jezera. No samozrejme bych to nebyl ja, abych se v jednech vodopadech a v jednom jezeru nevykoupal. Musim spravedlive rict, ze nebyly uplne nejteplejsi, ale zas min studeny, nez bych cekal. Myslel jsem, ze tam akorat vbehnu, necham se vyfotit a zase pomazu ven, ale zvlast v tom jezeru, jmenuje se Mackenzie, jsem se vydrzel cachtat pekne dlouho. Mel jsem za sebou asi sedmihodinovej pochod, slunicko svitilo, uz jsem ten den nikam nemusel, dost jem si to uzil. Je teda pravda, ze ostatni lidi co tam byli, se na me koukali jako na blazna, protoze vsichni tam jenom vbehli a zas hned ven, se prej je to desne studeny. To teda nevi, co je fakt studena voda.
Jak to tam vypadalo nema cenu popisovat, mozna vam to ukazu na fotkach (mozna protoze karta, na kterou jsem fotil od pulky druhyho dne, ma nejakej problem, snad z ni ty fotky doma nejak dostanu, tady se to nedari).
Pro ty co to zajima, spi se na chatach, musis si koupit listky jeste nez vyrazis, zaroven se taky zapises, kdy vyrazis, pak se na kazde chate mas zapsat, ze tam spis, pripadne ten ranger, co na ty chate je, ma tvuj listek, kde je jmeno. Kdyz jsem pak dorazil zpatky do Queenstownu, sel jsem zase nahlasit, ze uz jsem v poradku zpatky. Formular, kde nez vyrazis vyplnis kam a kdy jdes ma i zajimavou kolonku "Panic date", ta me pobavila. To aby vedeli, kdy maj koho vyrazit hledat.
Ty chaty na kterjch se spi maj vetsinou jednu velikou mistnost s palandama, jednu pro vsechny dohromady. Musis mit svuj spacak. Na vsech chtach i prekvapive cisty splachovaci zachody. Jednu velkou kuchyn, kde jsou plynovy varice a studena voda, ktera je z potoka. Rikaj, ze obvykle se pit da, ale ze je to na tobe, ze to nezarucujou. Muzes prevarit, pripadne hodit nejakou tabletku, co ji vycisti. Ty se daj koupit nez vyrazis. Nez vyrazis musis koupit vsechno, jidlo ani nic jinyho se na ceste koupit neda. Navic kdyz si koupis ty listky, dostanes zlutej pytel na odpadky, na ceste nesmis nic nechat, ani na tech chatach, vsechno musi nest zpatky a vyhodit to az nekde v civilizaci. V kuchyni vecer sviti svetlo, v deset se ale vypina, pak muzes mit baterku nebo svicku. Nebo taky muzes jit spat.
Cestou je jeste jeden pristresek, kde se da prespat jen v pripade nouze, tzn. treba pokud se najednou pokazi pocasi, uz nemuzes nikam dojit. Normalne tam spat nesmis, stejne jako nesmis nikde kolem ty stezky, po ktery jdes, stanovat, jen u dvou chat jsou stanovy mista, tak tam muzes. Dost smutny mi prislo, ze tyhle informace byly vsude napsany anglicky a v jedinym cizim jazyku, v cestine. Dokonce to bylo jeste podrobnejsi nez v te anglictine.
Tim ze vsichni ten trek jdou tak podobne, potkavas se kazdej vecer se stejnejma lidma. Ja jsem se docela skamaradil s trema klukama ze Singapuru, kazdej vecer jsem s nima hral karty. Kluci vyrazili po mature na mesic na Zeland, po navratu nastupovali na dva roky na vojnu. Moc jsem jim nezavidel.
Ted uz se jen tak poflakuju po Queenstownu, jeste jsme s Ivanem premysleli, co bysme podnikli, ale zatim nevime. Pocasi je tak napul, no jeste uvidime. Ivan trek zavidi, sam nesel, protoze si tady nejak dost rozhasil kolena a moc mu to chozeni ted nejde.
Jo a jeste bych chtel ochutnat povestne zdejsi ustrice, no tak zkusim nejaky najit, ale jako prioritu to moc neberu, tak spis jestli na nejaky narazim a nebudou moc drahy.
neděle 16. března 2008
Queenstown
Adrenalinovej den.
Z ranni akce nemam fotky, bohuzel jim zrovna nejak haprovalo vybaveni, takze nas nikdo nefotil, ale kouknete na http://www.riversurfing.co.nz/ at si uedalte predstavu. Je to na rece, kde se tocil konec prvniho dilu Pana prstenu. A asi nejlepsi na tom bylo, ze clovek mohl bejt dve hodiny v ty fantasticky vode. Je to jiny nez na lodi, tady taky koukas na tu krasu kolem, ale zaroven se i cachtas. No a taky si obcas zasurfujes, nebo se o to teda aspon pokusis a na zaver profrcis docela dost solidnima perejema. S dopoledni akci velka spokojenost.
No a odpoledne:
Z ranni akce nemam fotky, bohuzel jim zrovna nejak haprovalo vybaveni, takze nas nikdo nefotil, ale kouknete na http://www.riversurfing.co.nz/ at si uedalte predstavu. Je to na rece, kde se tocil konec prvniho dilu Pana prstenu. A asi nejlepsi na tom bylo, ze clovek mohl bejt dve hodiny v ty fantasticky vode. Je to jiny nez na lodi, tady taky koukas na tu krasu kolem, ale zaroven se i cachtas. No a taky si obcas zasurfujes, nebo se o to teda aspon pokusis a na zaver profrcis docela dost solidnima perejema. S dopoledni akci velka spokojenost.
No a odpoledne:
Wanaka
Rano se budim, koukam vem, krasne vychazi slunicko, jeste neco fotim, pak se zatahuje, nalada se tim padem trochu kazi. Navic nemuzu najit marmeladu, co jsem si den predtim koupil, merunkovou, koupil jsem si ji misto jahodovy, co uz jsem dojedl. Kazdy rano snidam tousty s marmeladou. No nakonec jsem ji nastesti nasel.
Mount Cook jsem teda odpiskal, nepojedu nekam tri hodiny, abych tam videl zatazeno. Potkavam se s Ivanem a ten mi rika, abych vylezl na kopec co se tyci nad jezerem Wanaka, nejak se jmenuje Roy Peek. Je to takovej ten kopec, co na nej zacnes lizt, uz skoro nevidis parkoviste pod sebou, ale vrcholek se nejak nepriblizuje...Skoro 1400 vyskovejch metru nahoru. Super ovsem je, ze jak si to tak funim nahoru, mraky se uplne rozfoukaji a kdyz se tam konecne vyskrabu, tak je uplny azuro, skvela viditelnost jak na jezera pode mnou, tak na hory kolem, celej Mount Aspiring National Park...vazne nadhera. Tam se foti reklamni fotky na Novej Zeland. I kdyz takovejch mist je urco hodne :-) Cesta dolu je ovsem opet nekonecna...parkoviste se porad nepriblizuje. Nakonec se ka autu dobelham a vyzvedavam Ivana a vyrazime do Queenstownu.
Jeste predtim ovsem do toho jezera Wanaka vlezu, to bych si neodpustil, kdyby ne :-) A ani nebylo nijak studeny, dalo se v nem koupat, cekal jsem, ze bude jako led.
Jinak to mozna tak nevyznelo, ale dny ve Wanace byly urcite jedny z nejlepsich na Zelandu. Urco to bylo ovlivneny tim, ze bylo hezky, ale to co jsem tam videl byla vazne naprosta pecka. A pritom o Wanace se pruvodce nejak moc nerozepisujou.
Mount Cook jsem teda odpiskal, nepojedu nekam tri hodiny, abych tam videl zatazeno. Potkavam se s Ivanem a ten mi rika, abych vylezl na kopec co se tyci nad jezerem Wanaka, nejak se jmenuje Roy Peek. Je to takovej ten kopec, co na nej zacnes lizt, uz skoro nevidis parkoviste pod sebou, ale vrcholek se nejak nepriblizuje...Skoro 1400 vyskovejch metru nahoru. Super ovsem je, ze jak si to tak funim nahoru, mraky se uplne rozfoukaji a kdyz se tam konecne vyskrabu, tak je uplny azuro, skvela viditelnost jak na jezera pode mnou, tak na hory kolem, celej Mount Aspiring National Park...vazne nadhera. Tam se foti reklamni fotky na Novej Zeland. I kdyz takovejch mist je urco hodne :-) Cesta dolu je ovsem opet nekonecna...parkoviste se porad nepriblizuje. Nakonec se ka autu dobelham a vyzvedavam Ivana a vyrazime do Queenstownu.
Jeste predtim ovsem do toho jezera Wanaka vlezu, to bych si neodpustil, kdyby ne :-) A ani nebylo nijak studeny, dalo se v nem koupat, cekal jsem, ze bude jako led.
Jinak to mozna tak nevyznelo, ale dny ve Wanace byly urcite jedny z nejlepsich na Zelandu. Urco to bylo ovlivneny tim, ze bylo hezky, ale to co jsem tam videl byla vazne naprosta pecka. A pritom o Wanace se pruvodce nejak moc nerozepisujou.
pátek 14. března 2008
Mount Aspiring National Park
Vcera se rano budim jeste ve Franz Josef. Pocasi nic moc, neprsi, pod mrakem, jdu se teda jeste jednou kouknout zespodu na ledovce a pak uz frcim autem smer Wanaka. Je to neco pres 250 km, mam celkem cas, takze zastavuju, kde muzu. Ono se totiz pocasi umoudruje, mraky pomalu mizi, slunicko se ukazuje...Jedu kolem more, takze zastavuju na vyhlidkach na pobrezi, pak zahnu do vnitrozemi, tam zas spousta vodopadu. Uz se celkem pripozdiva, prijizdim k jezerum Wanaka a Hawea, obloha modra, vecerni slunicko, fotim a uz se mi nejak nechce dal, zastavuju v kempu u jezera, stavim stan, ohrivam fazole, uz za tmy je zbastim a jdu spat smirenej s tim, ze se nejspis vzbudim do deste.
Ale rano krasne, obloha modra, jen sem tam mracek, snidam a koukam jak se zpoza hora na druhym brehu jezera vyhupuje slunicko. Balim stan a jeste se nejakou dobu kolem tech jezer motam, maj neskutecne pruzracnou vodu (ale nevlezl jsem tam) a pak uz dorazim do Wanaky. Jdu se zeptat na informace, kam mam jit, abych mel dobrej vyhled na Mount Aspiring. Dostavam mapku s nejakejma trasama jemu pobliz a info o pocasi. Odpoledne ma prset. Ale meteorologove se jeste nikdy netrefili, tak treba to bude zase vedle. Bylo. Cely odpoledne azuro, nebe vymeteny. Na nastup na ty treky se jede udolim reky Matukituki, je to jen prasna cesta mezi pastvinama, sem tam brod, z Fraser Islandu jsem poucenej, ze ma sledovat auto pred sebou, tak pres par brodu jedu za nejakou pani co ma jeste mensi auto, nez ja, kdyz projede ona, ja musim taky :-) Ta samotna ceta je parada, kolem krasny kopce, vsude se pasou kravy , ovce, na jednom miste dokeonce i jeleni a lane, chovaj je tu na maso. No ale to zas nebyla ta krasa, to ji jen dokreslovala. Kolem reky krasny kopce a v dalce zasnezenj Mount Aspiring. Dorazim na parkoviste, odkud se vyrazi, pro jistotu do batohu pribaluju bundu a nepromokavy kalhoty a pak se dokonce mazu opalovacim kremem!
Vyrazim na cestu, chvilku jde spolecne s jinym trekem, k ledovci Rob Roy, odbocku mijim a dal pokracuju smerem k Mount Aspiring. No ale ta odbocka mi vrta hlavou. To udoli bude vice mene porad podobny, ale zato ten ledovec...Z udoli je na nej trosku videt. Pak potkam chlapka co jde proti mne, dame se do reci a on jednoznacne doporucuje ten ledovec. Tak se kousek vracim a odbocuju. Je to nahoru peknej krpal, ale zas krasny vyhledy, jednak porad do toho udoli a na Mount Apiring, na potok podel kteryho se jde a pak na porad vetsi a vetsi cast toho ledovce. Kdyz se k nemu po necelejch dvou hodkach vyskrabu, vim, ze to byla dobra volba. Ledovec nahore na skalach, z nej pada nekolik vodopadu, slunicko sviti...Nevim jak to popsat, ale jak se mi tam libilo asi nejlip vyjadri to, ze po dlouhy dobe co jsem tam jen tak sedel a koukal, jsem se nekolikrat uz chtel zvednout, ze pujdu zpatky, ale vzdycky jsem si zas sednul a koukal dal.
Nakonec uz se teda premuzu a jdu zpatky na parkoviste a pak autem do Wanaky. Puvodne jsem planoval popojet jeste kus k Mount Cook, ale ve Wanace je pekne, nikam se mi uz nechce, tak si hledam bydleni, pak se jdu projit k jezeru, shanim nejakou veceri. No a ted na netu pisu zazitky.
Ale rano krasne, obloha modra, jen sem tam mracek, snidam a koukam jak se zpoza hora na druhym brehu jezera vyhupuje slunicko. Balim stan a jeste se nejakou dobu kolem tech jezer motam, maj neskutecne pruzracnou vodu (ale nevlezl jsem tam) a pak uz dorazim do Wanaky. Jdu se zeptat na informace, kam mam jit, abych mel dobrej vyhled na Mount Aspiring. Dostavam mapku s nejakejma trasama jemu pobliz a info o pocasi. Odpoledne ma prset. Ale meteorologove se jeste nikdy netrefili, tak treba to bude zase vedle. Bylo. Cely odpoledne azuro, nebe vymeteny. Na nastup na ty treky se jede udolim reky Matukituki, je to jen prasna cesta mezi pastvinama, sem tam brod, z Fraser Islandu jsem poucenej, ze ma sledovat auto pred sebou, tak pres par brodu jedu za nejakou pani co ma jeste mensi auto, nez ja, kdyz projede ona, ja musim taky :-) Ta samotna ceta je parada, kolem krasny kopce, vsude se pasou kravy , ovce, na jednom miste dokeonce i jeleni a lane, chovaj je tu na maso. No ale to zas nebyla ta krasa, to ji jen dokreslovala. Kolem reky krasny kopce a v dalce zasnezenj Mount Aspiring. Dorazim na parkoviste, odkud se vyrazi, pro jistotu do batohu pribaluju bundu a nepromokavy kalhoty a pak se dokonce mazu opalovacim kremem!
Vyrazim na cestu, chvilku jde spolecne s jinym trekem, k ledovci Rob Roy, odbocku mijim a dal pokracuju smerem k Mount Aspiring. No ale ta odbocka mi vrta hlavou. To udoli bude vice mene porad podobny, ale zato ten ledovec...Z udoli je na nej trosku videt. Pak potkam chlapka co jde proti mne, dame se do reci a on jednoznacne doporucuje ten ledovec. Tak se kousek vracim a odbocuju. Je to nahoru peknej krpal, ale zas krasny vyhledy, jednak porad do toho udoli a na Mount Apiring, na potok podel kteryho se jde a pak na porad vetsi a vetsi cast toho ledovce. Kdyz se k nemu po necelejch dvou hodkach vyskrabu, vim, ze to byla dobra volba. Ledovec nahore na skalach, z nej pada nekolik vodopadu, slunicko sviti...Nevim jak to popsat, ale jak se mi tam libilo asi nejlip vyjadri to, ze po dlouhy dobe co jsem tam jen tak sedel a koukal, jsem se nekolikrat uz chtel zvednout, ze pujdu zpatky, ale vzdycky jsem si zas sednul a koukal dal. Nakonec uz se teda premuzu a jdu zpatky na parkoviste a pak autem do Wanaky. Puvodne jsem planoval popojet jeste kus k Mount Cook, ale ve Wanace je pekne, nikam se mi uz nechce, tak si hledam bydleni, pak se jdu projit k jezeru, shanim nejakou veceri. No a ted na netu pisu zazitky.
středa 12. března 2008
Franz Josef Glacier
Jeste vecer se bavim s Ivanem, tim Cechem, co se tady potkavame. Prijel uz den predtim po obede. Bylo pekne, tak na nic necekal a na ledovec vyrazil. Buh vi, jak bude zitra, meteorologove to rozhodne nevi. Dobre udelal, dalsi den, jak uz jsem psal, prselo.
Na ledovec se da dostat bud pesky, jsou pul a celodenni vylety, ze stejnyho mista, s pruvodcem (bez nej se na ledovec nedostanes), dostenes i macky a pokud nemas tak i odpovidajici obleceni. Jdes vlastne po ledovci nahoru, kdyz celej den, tak se dostanes dal nez za pul den. To da rozum. Pro nej ale bylo pozde i na puldenni vylet a tak zavrel oci vytahl kreditku a sel do treti moznosti - Heli Hike. Nalozi te tady dole ve vesnici do vrtulniku, proleti se s tebou nad ledovcem, vysadi te na nej (jsi jeste o dost vys, nez dojde ten celodenni vylet), zase dostanes macky a pruvodce tam s tebou dve hodiny po tom ledovci chodi a taky ukazuje, vysvetluje.
Ja si davam budika na brzo rano, abych kouknul na oblohu a podle toho se rozhodnul. Zatim si nic nezamlouvam. Predpoved rika, za ma bejt celkem pekne, rano mraky, odpo se to rozfouka. Moc vahy tomu ale nedavam, jeste nikdy se netrefili.
Rano vstavam, obloha vypada dobre, hodne modra, jen sem tam mracek. Chvilku premyslim a pak se jdu zeptat na vrtulniky. Maji denne tri lety, v devet, ve dvanact a ve dve. Muzou me dat na ten ve dvanact, pokud chci na ten v devet, daji me na cekaci listinu, pokud nekdo neprijde. Takovejch lidi uz je tam ale sest, jsem sedmej, a vzhledem k tomu, ze jedna varka je 22 lidi (rozdeleni do ctyr skupin, aby se do toho vrtulniku vesli), tak si moc sanci nedavam. Na tu devatou ale prijdu, maji jedno volny misto, vsichni prede mnou jsou ale dvojice, takze nafasovat boty a budnu si to mazu ja.
Uz ten let je dost zazitek, proleti se s nama nad ledovcem, jeste o kus vys nez pak pristanem. Vylezem ven, dostanem macky a ukazou nam, jak si je nasadit a chodit na nich, prilita dalsi varka, je nas jedenact, a s jednim pruvodcem odchazime. Druhej pruvodce (teda pruvodkyne) ceka na tech dalsich 11 lidi. Slunicko se akorat vyhouplo zpoza hor, jen jeden mrak sedi uplne nahore, ale to neva, slunicku nebrani. Ledovec nadhera, tezko popisovat, vlastne jsme po nem jen chodili, jednou prolizali takovou mensi jeskyni, koukali do prurv, pruvodce nam o tom ledovci obcas neco rekl, ale byla to parada. Dost rychle to uteklo, uz zas nasedame do helikoptery, i ten let zpatky stoji za to. Kdyz pristavame uz se pomalu zatahuje, ti co maj let ve dvanact jeste poleti, akorat si teda slunka moc neuzijou. Let ve dve se rusi, uz se tam neda letet. Tak tentokrat se na me s pocasim usmalo stesti.
Odpoleden se jeste jedu podivat na Fox Glacier, kterej je pobliz, objizdim okoli, mam cas, spim tu jeste jednu noc. Neprsi, ale je sedo. Pokud bude rano pekne, na nektery z tech mist si jeste
jednou zajedu. A pak dal smerem na jih.
Na ledovec se da dostat bud pesky, jsou pul a celodenni vylety, ze stejnyho mista, s pruvodcem (bez nej se na ledovec nedostanes), dostenes i macky a pokud nemas tak i odpovidajici obleceni. Jdes vlastne po ledovci nahoru, kdyz celej den, tak se dostanes dal nez za pul den. To da rozum. Pro nej ale bylo pozde i na puldenni vylet a tak zavrel oci vytahl kreditku a sel do treti moznosti - Heli Hike. Nalozi te tady dole ve vesnici do vrtulniku, proleti se s tebou nad ledovcem, vysadi te na nej (jsi jeste o dost vys, nez dojde ten celodenni vylet), zase dostanes macky a pruvodce tam s tebou dve hodiny po tom ledovci chodi a taky ukazuje, vysvetluje.
Ja si davam budika na brzo rano, abych kouknul na oblohu a podle toho se rozhodnul. Zatim si nic nezamlouvam. Predpoved rika, za ma bejt celkem pekne, rano mraky, odpo se to rozfouka. Moc vahy tomu ale nedavam, jeste nikdy se netrefili.
Rano vstavam, obloha vypada dobre, hodne modra, jen sem tam mracek. Chvilku premyslim a pak se jdu zeptat na vrtulniky. Maji denne tri lety, v devet, ve dvanact a ve dve. Muzou me dat na ten ve dvanact, pokud chci na ten v devet, daji me na cekaci listinu, pokud nekdo neprijde. Takovejch lidi uz je tam ale sest, jsem sedmej, a vzhledem k tomu, ze jedna varka je 22 lidi (rozdeleni do ctyr skupin, aby se do toho vrtulniku vesli), tak si moc sanci nedavam. Na tu devatou ale prijdu, maji jedno volny misto, vsichni prede mnou jsou ale dvojice, takze nafasovat boty a budnu si to mazu ja.
Uz ten let je dost zazitek, proleti se s nama nad ledovcem, jeste o kus vys nez pak pristanem. Vylezem ven, dostanem macky a ukazou nam, jak si je nasadit a chodit na nich, prilita dalsi varka, je nas jedenact, a s jednim pruvodcem odchazime. Druhej pruvodce (teda pruvodkyne) ceka na tech dalsich 11 lidi. Slunicko se akorat vyhouplo zpoza hor, jen jeden mrak sedi uplne nahore, ale to neva, slunicku nebrani. Ledovec nadhera, tezko popisovat, vlastne jsme po nem jen chodili, jednou prolizali takovou mensi jeskyni, koukali do prurv, pruvodce nam o tom ledovci obcas neco rekl, ale byla to parada. Dost rychle to uteklo, uz zas nasedame do helikoptery, i ten let zpatky stoji za to. Kdyz pristavame uz se pomalu zatahuje, ti co maj let ve dvanact jeste poleti, akorat si teda slunka moc neuzijou. Let ve dve se rusi, uz se tam neda letet. Tak tentokrat se na me s pocasim usmalo stesti.
Odpoleden se jeste jedu podivat na Fox Glacier, kterej je pobliz, objizdim okoli, mam cas, spim tu jeste jednu noc. Neprsi, ale je sedo. Pokud bude rano pekne, na nektery z tech mist si jeste
jednou zajedu. A pak dal smerem na jih.
Livancovy skaly a zlatokopove
Vecer po kajacich vyrazim na jih, napred premyslim nad Nelson Lakes, ale pak se rozhoduju uhanet rovnou na Franz Josef Glacier. Po zkusenostech s pocasim tam chci dorazit co nejdriv a treba si tam i dva nebo tri dny pockat na pekny pocasi. Je to ale peknej kus cesty, takze je mi jasny ze to v noci nedojedu, musim nekde prespat cestou. Cestou jsou ty Pancakes Rocks, zkusim to dojet nekam k nim, abych na ne rano kouknul. Je mi jasny, ze bydleni nekde v hostelu nesezenu, pac tak pozde vecer uz na recepcich nikdo nebyva a nevim, kam az dojedu, abych nekam volal a zamlouval a to navic stejne nefunguje vzdycky. Pocitam, ze cestou najdu nejakej kemp, postavim stan a zaplatim pak rano, uz jsem to tak delal. Jedu uz celkem dlouho, jsem utahanej, oci se zaviraj, zadnej kemp v dohledu, zabocuju na odpocivadlo, vytahuju karimatku a spacak, nasazuju cepici a usinam pod novozelandskym nebem. V noci neprsi, novej spacak se osvedcuje, pohoda.
Rano sedam do auta, vyrazim dal, za pet minut jsou Pancakes Rocks a u nich kemp...Ale sviti slunicko, ty skaly jsou super, na pobrezi, vypadaj jak poskaldany z livancu. Celkem nic jsem od nich necekal, jen jsem tam zastavil, protoze to bylo na ceste, ale moc se mi tam libi, fotim jak o zivot. Premyslim jestli pockat tri hodiny na nejvyyssi priliv, kdy by tam meli bejt nejlepsi vlny, ale zatahuje se, tak jedu dal.
Cestou vidim sipku na Shantytown, takovou tu, co ukazuje na turisticky atrakce, mam cas, tak zabocuju. Je to zachovaly zlatokopecky mestecko, jak vypadalo za zdejsi zlaty horecky, vsechno si to tam projdu, rejzuju zlato, jedu parnim vlackem, trosku Disneyland, ale libi se mi tam.
Pak uz dorazim do vesnicky Franz Josef. nad ni je ledovec, kterej se prekvapibe jmenuje stejne. Desne prsi, aby ne, je to nejdestivejsi misto Novyho Zelandu, ve vesnici rocne 7000 mm srazek, nahore na ledovci az 16000 mm. Na pokoji se susi kluci, co sli po tom ledovci celodenni turu, v tom desny lijaku, ale pry to i tak stalo za to. Ja uvidim, jak bude dalsi den, jsem rozhodnutej tady stravit klidne tri dny. Snad bude aspon nekdy pekne, abych ten ledovec videl za slunicka.
Rano sedam do auta, vyrazim dal, za pet minut jsou Pancakes Rocks a u nich kemp...Ale sviti slunicko, ty skaly jsou super, na pobrezi, vypadaj jak poskaldany z livancu. Celkem nic jsem od nich necekal, jen jsem tam zastavil, protoze to bylo na ceste, ale moc se mi tam libi, fotim jak o zivot. Premyslim jestli pockat tri hodiny na nejvyyssi priliv, kdy by tam meli bejt nejlepsi vlny, ale zatahuje se, tak jedu dal.
Cestou vidim sipku na Shantytown, takovou tu, co ukazuje na turisticky atrakce, mam cas, tak zabocuju. Je to zachovaly zlatokopecky mestecko, jak vypadalo za zdejsi zlaty horecky, vsechno si to tam projdu, rejzuju zlato, jedu parnim vlackem, trosku Disneyland, ale libi se mi tam.Pak uz dorazim do vesnicky Franz Josef. nad ni je ledovec, kterej se prekvapibe jmenuje stejne. Desne prsi, aby ne, je to nejdestivejsi misto Novyho Zelandu, ve vesnici rocne 7000 mm srazek, nahore na ledovci az 16000 mm. Na pokoji se susi kluci, co sli po tom ledovci celodenni turu, v tom desny lijaku, ale pry to i tak stalo za to. Ja uvidim, jak bude dalsi den, jsem rozhodnutej tady stravit klidne tri dny. Snad bude aspon nekdy pekne, abych ten ledovec videl za slunicka.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
