Jizni ostrov

Spim jeste na severnim ostrove ve Wellingtonu. Rano na trajekt, kdy a odkud jede jsem si tentokrat kupodivu zapamatoval dobre. Na jizni ostrov, do Pictonu dorazim tesne pred dvanactou a hned vyrazim smerem na Nelson (maj tu Trafalgarskou ulici a namesti), odkud chci dal do Abel Tasman National Park. Je krasne, cesta vede po pobrezi, je super, spousta zalivu, konecen zas nejaky fotky s modrou oblohou. V Nelsonu si domlouvam program na dalsi dva dny, zitra me nabere lod, popoveze kus pobrezi a ja se tim parkem budu dostavat zpatky, prvni den po svych a druhy den podle pobrezi na kajaku. Pocasi ma byt super, ale nevim. Na obloze se objevujou mraky a zdejsi meteorologove me o sve spolehlivosti zatim nepresvedcili.

Tongariro Crossing

Je to celodenni trek, 17 km, pry nejhezci jednodenni na Zelandu. Vecer uleham mirne optimisticky naladen, presne podle toho, jaka je predpoved pocasi.
O tom, jak se meteorologove trefili si muzete udelat predstavu podle toho, kdyz reknu, ze to co jsem postradal nejvic prvni pulku cesty, byly rukavice. Kdyz jsem potkaval lidi, co meli bundu ktera vypadala celkem nepromokave, ale meli totalne promoceny kalhoty, tak jsem si gratuloval k tomu, ze jsem poslechl prodavace, kterej kdyz jsem si bundu kupoval ja, tak me ukecal, at si koupim k ni i kalhoty, ze bejt suchej nahore, ale nohy v mokru, ze to taky neni ono. Muzu prohlasit, ze tech dvacet metru napravo a nalevo od cesty, co jsem videl, bylo fakt peknejch. A jeste pro ty co maji radi presne udaje, moje hodinky zaznamenaly nejnizsi teplotu behem cesty 7 stupnu, prumernou pak 13 stupnu. A to tu prumernou musely pekne zvednout posledni dve hodiny.
Ale po poradku. Autobus me doveze na zacatek treku, nad hlavou visi mraky, ale jeste neprsi. Celkem kosa, vytahuju hned dalsi vrstvu obleceni. Vyrazim, v useku cesty velmi prilehave nazvanem Dablovy schody zacina prset, drobne, ale vytrvale. Kdyz dorazim nahoru, vytahuju dalsi vrstvy obleceni, tentokrat ty nepromokave. Uz mam za sebou vic jak dve tretiny vyskovejch metru, tak hura na zbytek. Potkavam docela dost lidi, co se vraci, mokri, zmrzli. Za chvili jsem v nejvyssim bode (nemuzu rict sopky, protoze se da jit az na vrchol, kam ja nesel, ten den asi nikdo), na okraji Cerveneho krateru. Hrozne fouka. Ale zase vitr na moment rozfouka mraky pode mnou, takze ten krater i vidim. Sestupuju dal a zase skoro zazrak, mraky se na chvilku rozestoupi a vidim Emerald Lakes. Takovy tri maly jezirka s krasne modrozelenou vodou, s jemnou sirovou vuni. O kus dal se zastavuju na jednom z mala mist po ceste, kde se da schovat pred vetrem, vytahuju sendvice, a bastim, stejne jako dalsich par lidi, co se tam taky zastavili. Najednou koukam, mlha zas trochu rozehnana, a asi 25 metru pred nama, trosku dole, je dalsi jezero. Cesta dolu uz se pomalu meni, z kamenu, lavy a skvary se pomalu stavaj kopce porostly travou, trosku mi to pripominalo Krkonose kolem Lucni boudy, akorat ze tam teda nekde tekl zas jeden termalni pramen. Naladu mam celkem ok, na to jaka to byla slota jsem zas aspon neco videl, a dostavuje se pocit uspokojeni, ze jsem zase neco usel, a navic v ne uplne priznivejch podminkach. Zbyva jeste tak hodinka cesty tema loukama, kdyz se objevuje modra obloha a vykukuje slunicko. To mi naladu okamzite spolehlive kazi. Proc ted? Proc ne o dve nebo tri hodiny driv? Koukam nahoru, je mozny, ze tam ten mrak jeste sedi a nic se nezmenilo od chvile kdy jsem prosel, ale stejne. A jeste dve cisla, sel jsem to necelejch sedm hodin a celkovy prevyseni bylo 1355 m. Nohy dneska trosku citim, ale nijak zvlast.

Rafteni

Uz vcera vecer mi to vrtalo v hlave, ale az rano po probuzeni jsem se rozhodnul. Svitilo slunicko, tak jsem si rekl, ze kdyz jsou vsude letaky, at si jdes zajezdit na raftu, tak ze teda pujdu. Jen mi jeste trosku vrtalo hlavou, ze neco o tom, ze neco bude velka zabava jsem nekde nedavno cetl...Na recepci v hostelu mi to jeste zvladli domluvit, tak uz jsem za chvilku byl na zakladne tech co to provozujou. Bylo tam tak kolem dvaceti lidi, co si to taky jeli zkusit. Dali nam vesty, helmy a neoprenovy boty, posadili do autobusku, za nim na privesu rafty a odvezli k rece. Rozdelili nas do posadek, par strucnejch pokynu, co mas delat, kdyz se jede, kdyz vypadnes a kdyz se prevratite. Voda ubiha, sem tam se trosku vic rozparadi, obcas vic, az dorazime k hlavni atrakci...nejvyssimu komercene jezdenymu vodopadu na jizni polokouli, ma sedm metru a takhle vypada:

Je to tady, vjizdime do nej...to uz nepadlujes, jen se drzis.

Uz jsme pod vodopadem...doslova.

A pro mnohe prekvapive se dostavame na hladinu...a dokonce jsme cestou nikoho nevytrousili.

A nezbytne naaranzovane vitezne gesto (pozornejsi si vsimli, ze jsme si sundali helmy).


Byla to fakt docela sranda.

Rotorua

Dorazil jsem vecer, nasel hostel, sel na net, do Mekace na veceri, koukam do pruvodce, jsou jeste otevreny jedny lazne. Tak jsem zasel, kdyz jsem zaparkoval, a otevrel kufr, tak jsem mel pocit, ze mi tam neco desne smrdi, jak zkazeny vajicka, nemohl jsem najit zdroj...nebylo to nic v kufru, byly to ty lazne. Tady v okoli, kam kopnes, tam tece horka voda, nekde sirna (to bylo ono), a kdyz nekopnes, ona si cestu na povrch najde. No ale nalozil jsem se do horkejch bazenku, vynikajici tecka za jinak celkem nic moc dnem.
Rano vstavam, koukam z okna, nevypada to nic moc, ale nakonec je celej den celkem pekne, odpoledne i dost sviti slunicko. Jezdim po ruznejch mistech kde jim tece ta horka voda, maj tu dokonce jedno udoli s horkejma jezirkama, bahnickem a tak, o kterym muzou rict na den presne, kdy vzniklo. Ja si ten den samo nepamatuju, ale byl to nekdy konec 19. stoleti, bouchla sopka a meli udolicko. Sopky jim tady obcas bouchaj, maj tu taky zdejsi Pompeje, mestecko to zalilo ale taky nekdy v 19. stoleti.
Zdejsi puvodni obyvatele tu vodu pouzivaj na vsechno, samo na koupani, ma i nejaky lecivy ucinky, i to bahno, ale treba i na vareni, proste do jezirka neco mrsknou a to se za chvili uvari, pripadne to delaj na pare z jezirka. Zajimavy je, ze to jidlo nechytne ani chut ani "vuni" te vody, zkousel jsem a bylo dobry, ne sirnaty.
Zustal jsem tady jeste na jednu noc, presunovat se budu rano, vecerni teply bazenky jsou moc lakavy. Jdu si udelat veceri a vyrazim :-)

Coromandel

Cestou tam znovu mijim Auckland, tentokrat v pozdne odpolednim slunicku, krasny panorama, skoro me mrzi, ze jsem tam nezajel, ale uhanim dal. To slunicko byla ovsem jen labuti pisen, kdyz dorazim do kempu, kde nikdo samo uz v tech deset neni, uz zase desne prsi. Na stan se ale nikoho ptat nemusis, tak vybiram misto a zacinam stavet. Strasne prsi, do toho desne fouka, takze nez to vsechno prikolikuju, tak to dost poletuje, k idelanim podminkam pro staveni stanu uz jen chybi, aby tam byla uplna tma a kamenita zem. To nastesti neni, sviti tam lampa a mam celovku a na zemi je peknej rovnej travnik, koliky do nej zajizdi jak po masle.
Rano se budim opet do deste a vetru, takze baleni stanu opet zazitek. Jedu se kouknout na Hot Beach, je tam desna zima. Pak Cathdral Cove, zkousim novou budnu a kalhoty, asi devadesatiminutovej vylet za slusnyho deste. Balim to a mirim do Rotoruy.

Bay of Islands

Vyrazim tam hned rano po priletu, nestavim v Aucklandu, ale az u Goat Island, pisou, jak je tam super snorchlovani, ze je tam morska rezervace, tak jdu, proti Australii uz je rozdil, ze ti k masce, snorchlu a ploutvim uz rovnou daji i neopren...foukalo, vlny, s Australii se to neda srovnavat, na dne jen pisek a trava, ryb sice dost a velkejch, ale tak max pet druhu. Ale pak vidim dalsiho rejnoka, tenhle mensi nez ten australskej, ale stejne dobry. Takze tu zastavku nepovazuju za ztracenej cas.
Do Bay of Islands dorazim az pozde vecer, zas trable s hledanim bydleni, pac kdyz se chces ubytovat po osme, tak uz nikde nikoho nesezenes. Pak zjistuju, ze moje senilita dosahuje obrich rozmeru, pac si nemuzu vzpomenout na pin kreditky. Odpoledne jsem s ni jeste vybiral z bankomatu a pak kdyz se me v hotelu zeptala na pin, tak jsem si nejak nemohl vzpomenout...zacal jsem o nem premyslet, no a to uz je konec, cisla se ti motaj, to je zabity. No mam jeste jednu, jenze ta zas nema moc vysokej limit a ten se v Australii vycerpal, sice uz melo zacit dalsi obdobi, ale furt nic, no tak jsem musel sednout do auta vyrazit hledat bankomat, pac jsem mel jeste Maestro, kterym jsem mohl vybrat. Ten pin uz zjistovat nebudu, v dubnu ty karte stejne vyprsi platnost, tak co...No uvidime, co podobne vtipneho se mi jeste povede...kdo tenhle blog pravidlene sleduje tak vi, ze jsem si blbe pamatoval nekolik letu, takze jsem malem nikam neodletel, ted tohle, no musim si jeste poradne zkontrolovat, kdy mi jede trajekt na jizni ostrov a kdy letim domu....
No ale zpet k Bay of Island, jel jsem na celodenni vylet lodi, kolem te spousty ostrovu, na jednom jsme i zastavili. Byli se kouknout na Hole in the Rock a propluli ji. Hledali a nasli delfiny. Chvillku nam kolem lodi poplavavali, nikdy jsem je na volnym mori nevidel, jsou super, ale bohuzel se jim nejak nechtelo moc hrat, nekdy se za nima do more da i vlezt a plavat s nima. Zazil jsem to v umelym jezirku v Dominikansky republice a super, ale ve volnym mori musi bejt jeste mnohem lepsi. No a vsechno by to taky bylo o dost lepsi, kdyby skoro celou dobu neprselo...ale lepsi nez vylet na Kokorin to urcite bylo.

Itinerar Novy Zeland

Prilet Aucklad 1.3. pozde vecer, dalsi den cesta do Bay of Islands, kde se zdrzim i dalsi den, pak Coromandel Peninsula, 4.3. odpo prijezd do mestecka Rototua, kde budu asi az do 6.3. vecer, pak presun a 7.3. Tongario Crossing. 8.3. rano trajektem na jizni ostrov, tam je zatim jasny jen to, ze 16.3. vracim v Queenstownu auto a 17.3. rano vyrazim na Routeburn Track, ten az do 20.3. presun do Milford Sound, odkud 21.3. zpet do Queenstownu, 22.3. z nej pak odlet smer Brusel, pres Sydney, Singapur a Londyn.

A zase v Sydney

John nas vyzvedne na letisti, hodi k nemu domu, kde nas hned vyzvedne strejda Honza a jezdi s nama po Sydney, ukazuje co jsme jeste nevideli, bylo toho dost, super odpoledne. Vecer pak s Johnem na nocni foceni, behame se stativem a cvakame jak o zivot. Druhej den mame odlitat pozdejc odpoledne (no ja zas myslel, ze mam letet az rano a az kdyz jsem to den predtim kontroloval, tak jsem zjistil, ze az odpo), John s Justine maj v planu jet nekam na skaly, oba jsou to vasnivy horolezci, my ze se vypravime sami, jenze zaspi, tak uz to nema cenu a jedem spolu na Bondi Beach. Desne fouka, Kamce i Justine je zima, takze ani nejsou do plavek, ja s Johnem ale jo a jdem do vln, ktery jsou docela slusny, nejakou dobu blbnem, pak prevlict a rovnou na letiste. Tam potize, Kamce pri odbaveni reknou ze ma jeji let sest hodin zpozdeni, uz organizujem ze jeste zajde k Johnovi, at na letisti nemusi sedet, jen se pak jde cekem nahodou zeptat nekam jinam a tam ji reknou, ze na tom odbaveni jsou to mantaci, ze jeji let zpozdeni nema. Takze oba prochazime pasovou kontrolou, ja letim trosku driv, loucime se a je po dovolene v Australii...

Lady Eliot Island

Jednodenni vylet, malickej ostruvek daleko v mori, da se na nej jen letadlem, asi 45 min od pobrezi, sam o sobe nic moc, navic spousta ptaku a kdyz rikam spousta, tak myslim opravdu hodne, takze od nich desnej hluk, fakt bych neveril, jak dokazou hulakat, a taky dost smrad. Jezdi se tam ale kvuli koralovymu utesu kolem ostrova, konci tam Great Barrier Reef. Koraly jsme videly lepsi v Cairns, ale rybicky byly rozhodne tady nejlepsi. Ac byly celkem vlny, tak byla pod vodu super viditelnost. Zas par zelvicek, tak Kamca nadsena a pak rejnok. Velikej, tak metr a pul v prumeru rekl bych, chvili plave, nebo se spis tak vznasi ve vode, a navic jsme ho nikdy nevideli, takze velky nadseni. Na chvili odpocinek a pak dalsi snorchlovani, na zacatku Kamca zahlidne zraloka, ja ne, skoda, kdyz uz se vracime, ze jdeme ven, Kamca zahlidne dalsiho, tentokrat me na nej stihne i upozornit, je krasnej, jak si tam tak plave, koukam na nej dost dlouho, nez zmizi nekde dal do more, beru to jako paradni zakonceni nasi cesty po vychodnim pobrezi. Vecer presun do Brisbane, prekvapive problemy s hledanim bydleni, vsude obsazeno, nakonec nachazime, rano vratit auto, odjezd na letiste a let do Sydney.