Mount Aspiring National Park

Vcera se rano budim jeste ve Franz Josef. Pocasi nic moc, neprsi, pod mrakem, jdu se teda jeste jednou kouknout zespodu na ledovce a pak uz frcim autem smer Wanaka. Je to neco pres 250 km, mam celkem cas, takze zastavuju, kde muzu. Ono se totiz pocasi umoudruje, mraky pomalu mizi, slunicko se ukazuje...Jedu kolem more, takze zastavuju na vyhlidkach na pobrezi, pak zahnu do vnitrozemi, tam zas spousta vodopadu. Uz se celkem pripozdiva, prijizdim k jezerum Wanaka a Hawea, obloha modra, vecerni slunicko, fotim a uz se mi nejak nechce dal, zastavuju v kempu u jezera, stavim stan, ohrivam fazole, uz za tmy je zbastim a jdu spat smirenej s tim, ze se nejspis vzbudim do deste.
Ale rano krasne, obloha modra, jen sem tam mracek, snidam a koukam jak se zpoza hora na druhym brehu jezera vyhupuje slunicko. Balim stan a jeste se nejakou dobu kolem tech jezer motam, maj neskutecne pruzracnou vodu (ale nevlezl jsem tam) a pak uz dorazim do Wanaky. Jdu se zeptat na informace, kam mam jit, abych mel dobrej vyhled na Mount Aspiring. Dostavam mapku s nejakejma trasama jemu pobliz a info o pocasi. Odpoledne ma prset. Ale meteorologove se jeste nikdy netrefili, tak treba to bude zase vedle. Bylo. Cely odpoledne azuro, nebe vymeteny. Na nastup na ty treky se jede udolim reky Matukituki, je to jen prasna cesta mezi pastvinama, sem tam brod, z Fraser Islandu jsem poucenej, ze ma sledovat auto pred sebou, tak pres par brodu jedu za nejakou pani co ma jeste mensi auto, nez ja, kdyz projede ona, ja musim taky :-) Ta samotna ceta je parada, kolem krasny kopce, vsude se pasou kravy , ovce, na jednom miste dokeonce i jeleni a lane, chovaj je tu na maso. No ale to zas nebyla ta krasa, to ji jen dokreslovala. Kolem reky krasny kopce a v dalce zasnezenj Mount Aspiring. Dorazim na parkoviste, odkud se vyrazi, pro jistotu do batohu pribaluju bundu a nepromokavy kalhoty a pak se dokonce mazu opalovacim kremem!


Vyrazim na cestu, chvilku jde spolecne s jinym trekem, k ledovci Rob Roy, odbocku mijim a dal pokracuju smerem k Mount Aspiring. No ale ta odbocka mi vrta hlavou. To udoli bude vice mene porad podobny, ale zato ten ledovec...Z udoli je na nej trosku videt. Pak potkam chlapka co jde proti mne, dame se do reci a on jednoznacne doporucuje ten ledovec. Tak se kousek vracim a odbocuju. Je to nahoru peknej krpal, ale zas krasny vyhledy, jednak porad do toho udoli a na Mount Apiring, na potok podel kteryho se jde a pak na porad vetsi a vetsi cast toho ledovce. Kdyz se k nemu po necelejch dvou hodkach vyskrabu, vim, ze to byla dobra volba. Ledovec nahore na skalach, z nej pada nekolik vodopadu, slunicko sviti...Nevim jak to popsat, ale jak se mi tam libilo asi nejlip vyjadri to, ze po dlouhy dobe co jsem tam jen tak sedel a koukal, jsem se nekolikrat uz chtel zvednout, ze pujdu zpatky, ale vzdycky jsem si zas sednul a koukal dal.

Nakonec uz se teda premuzu a jdu zpatky na parkoviste a pak autem do Wanaky. Puvodne jsem planoval popojet jeste kus k Mount Cook, ale ve Wanace je pekne, nikam se mi uz nechce, tak si hledam bydleni, pak se jdu projit k jezeru, shanim nejakou veceri. No a ted na netu pisu zazitky.

Franz Josef Glacier

Jeste vecer se bavim s Ivanem, tim Cechem, co se tady potkavame. Prijel uz den predtim po obede. Bylo pekne, tak na nic necekal a na ledovec vyrazil. Buh vi, jak bude zitra, meteorologove to rozhodne nevi. Dobre udelal, dalsi den, jak uz jsem psal, prselo.
Na ledovec se da dostat bud pesky, jsou pul a celodenni vylety, ze stejnyho mista, s pruvodcem (bez nej se na ledovec nedostanes), dostenes i macky a pokud nemas tak i odpovidajici obleceni. Jdes vlastne po ledovci nahoru, kdyz celej den, tak se dostanes dal nez za pul den. To da rozum. Pro nej ale bylo pozde i na puldenni vylet a tak zavrel oci vytahl kreditku a sel do treti moznosti - Heli Hike. Nalozi te tady dole ve vesnici do vrtulniku, proleti se s tebou nad ledovcem, vysadi te na nej (jsi jeste o dost vys, nez dojde ten celodenni vylet), zase dostanes macky a pruvodce tam s tebou dve hodiny po tom ledovci chodi a taky ukazuje, vysvetluje.
Ja si davam budika na brzo rano, abych kouknul na oblohu a podle toho se rozhodnul. Zatim si nic nezamlouvam. Predpoved rika, za ma bejt celkem pekne, rano mraky, odpo se to rozfouka. Moc vahy tomu ale nedavam, jeste nikdy se netrefili.
Rano vstavam, obloha vypada dobre, hodne modra, jen sem tam mracek. Chvilku premyslim a pak se jdu zeptat na vrtulniky. Maji denne tri lety, v devet, ve dvanact a ve dve. Muzou me dat na ten ve dvanact, pokud chci na ten v devet, daji me na cekaci listinu, pokud nekdo neprijde. Takovejch lidi uz je tam ale sest, jsem sedmej, a vzhledem k tomu, ze jedna varka je 22 lidi (rozdeleni do ctyr skupin, aby se do toho vrtulniku vesli), tak si moc sanci nedavam. Na tu devatou ale prijdu, maji jedno volny misto, vsichni prede mnou jsou ale dvojice, takze nafasovat boty a budnu si to mazu ja.
Uz ten let je dost zazitek, proleti se s nama nad ledovcem, jeste o kus vys nez pak pristanem. Vylezem ven, dostanem macky a ukazou nam, jak si je nasadit a chodit na nich, prilita dalsi varka, je nas jedenact, a s jednim pruvodcem odchazime. Druhej pruvodce (teda pruvodkyne) ceka na tech dalsich 11 lidi. Slunicko se akorat vyhouplo zpoza hor, jen jeden mrak sedi uplne nahore, ale to neva, slunicku nebrani. Ledovec nadhera, tezko popisovat, vlastne jsme po nem jen chodili, jednou prolizali takovou mensi jeskyni, koukali do prurv, pruvodce nam o tom ledovci obcas neco rekl, ale byla to parada. Dost rychle to uteklo, uz zas nasedame do helikoptery, i ten let zpatky stoji za to. Kdyz pristavame uz se pomalu zatahuje, ti co maj let ve dvanact jeste poleti, akorat si teda slunka moc neuzijou. Let ve dve se rusi, uz se tam neda letet. Tak tentokrat se na me s pocasim usmalo stesti.
Odpoleden se jeste jedu podivat na Fox Glacier, kterej je pobliz, objizdim okoli, mam cas, spim tu jeste jednu noc. Neprsi, ale je sedo. Pokud bude rano pekne, na nektery z tech mist si jeste
jednou zajedu. A pak dal smerem na jih.

Livancovy skaly a zlatokopove

Vecer po kajacich vyrazim na jih, napred premyslim nad Nelson Lakes, ale pak se rozhoduju uhanet rovnou na Franz Josef Glacier. Po zkusenostech s pocasim tam chci dorazit co nejdriv a treba si tam i dva nebo tri dny pockat na pekny pocasi. Je to ale peknej kus cesty, takze je mi jasny ze to v noci nedojedu, musim nekde prespat cestou. Cestou jsou ty Pancakes Rocks, zkusim to dojet nekam k nim, abych na ne rano kouknul. Je mi jasny, ze bydleni nekde v hostelu nesezenu, pac tak pozde vecer uz na recepcich nikdo nebyva a nevim, kam az dojedu, abych nekam volal a zamlouval a to navic stejne nefunguje vzdycky. Pocitam, ze cestou najdu nejakej kemp, postavim stan a zaplatim pak rano, uz jsem to tak delal. Jedu uz celkem dlouho, jsem utahanej, oci se zaviraj, zadnej kemp v dohledu, zabocuju na odpocivadlo, vytahuju karimatku a spacak, nasazuju cepici a usinam pod novozelandskym nebem. V noci neprsi, novej spacak se osvedcuje, pohoda.
Rano sedam do auta, vyrazim dal, za pet minut jsou Pancakes Rocks a u nich kemp...Ale sviti slunicko, ty skaly jsou super, na pobrezi, vypadaj jak poskaldany z livancu. Celkem nic jsem od nich necekal, jen jsem tam zastavil, protoze to bylo na ceste, ale moc se mi tam libi, fotim jak o zivot. Premyslim jestli pockat tri hodiny na nejvyyssi priliv, kdy by tam meli bejt nejlepsi vlny, ale zatahuje se, tak jedu dal.

Cestou vidim sipku na Shantytown, takovou tu, co ukazuje na turisticky atrakce, mam cas, tak zabocuju. Je to zachovaly zlatokopecky mestecko, jak vypadalo za zdejsi zlaty horecky, vsechno si to tam projdu, rejzuju zlato, jedu parnim vlackem, trosku Disneyland, ale libi se mi tam.

Pak uz dorazim do vesnicky Franz Josef. nad ni je ledovec, kterej se prekvapibe jmenuje stejne. Desne prsi, aby ne, je to nejdestivejsi misto Novyho Zelandu, ve vesnici rocne 7000 mm srazek, nahore na ledovci az 16000 mm. Na pokoji se susi kluci, co sli po tom ledovci celodenni turu, v tom desny lijaku, ale pry to i tak stalo za to. Ja uvidim, jak bude dalsi den, jsem rozhodnutej tady stravit klidne tri dny. Snad bude aspon nekdy pekne, abych ten ledovec videl za slunicka.

Abel Tasman National Park

Vcera rano jsem se vzbudil, koukam na nebe, vymeteno, tak konecne se soudruzi meteorologove strefili...sedam do auta a popojizdim asi 50 km, parkuju, nabaluju veci, a uz si to mazu k lodi. Mezi tim obloha totalne zesedne...ocekavam, ze az me vylozi na miste urceni, zacne prset. Cesta lodi je sranda, celkem vlny, je to malej clun a pekne frci, takze to i hazi, zaveze nas nejdriv k nejfotografovanejsimu sutru Novyho Zelandu, jmenuje se Split Apple.Pak k ostruvku kde jsou tuleni a za takovou hodinku a neco me vysazuje na jedne plazi.
Pekna, dlouha, nikdo na ni neni, tak to jsem ani netusil, ze na Zelandu maji. Kupodivu neprsi a na obloze modry fleky a obcas zasviti i slunicko. Do pul hodiny se to roztrha uplne a celej zbytek dne je azuro a parak. Sinu si to v lesich po stezce kopirujici pobrezi, dvakrat musim brodit, je tady velkej rozdil mezi prilivem a odlivem, a da se projit jen v urcitou dobu pred a po nejvyssim odlivu. Cestou potkavam tri Cesky, jdou proti me, dokonce dve z Brna, tak chvilku kecame. Potkavam dalsi krasny plaze a protoze toho nemam na ujiti nijak zvlast moc, tak se i na jedny na chvili vyplacnu. Kolem sedmy dorazim do Bark Bay, kde mam spat, varim veceri a jdu zalehnout.
Rano sbalit a na plaz, kde uz cekaji kajaky a za chvili dorazi i pruvodce, je nas i s nim osm, takze ctyri kajaky. Kolem nas se k vypluti chystaj dalsi dve podobny skupinky. Obloha opet seda, tentokrat bude celej den, ale neprsi, a na tom kajaku je to celkem jedno. Navic trochu fouka, takze jsou vlny, coz je zase mnohem vetsi zabava, nez mit modrou oblohu a klidny more. Pomalu si to padlujem kolem pobrezi, jedem se zas podivat na tulene, stavime na jedny plazi na obed, pri nem nam dokonce zasviti slunicko, chvili po obede zacina foukat vic a nas pruvodce nam ukazuje, ze se na kajacich da i plachtit. Srazime kajaky dohromady, vytahuje velkou celtu, zadni krajni si navlecou zadni rohy na padla a zvednou je, dva predni krajni drzi druhej konec celty. S tim vetrem co je, to nejede o moc rychleji, nez kdyz padlujem, ale je to o dost pohodlnejsi. Ted uz jsem na brehu, vyrazim dal, zatim teda ale nevim kam.