Fraser Island

Velkej, na delku pres 100 km a celej z pisku. Dlouhy plaze, jinak samy lesy, sem tam duny a spousta krasnych jezer. Koupani v Lake McKenzie radim mezi nejlepsich pet v zivote. Bila plaz, modra voda, prechzejici ze svetle az do uplne tmave modre, takovou barvu vody jsem nikdy nevidel. Na ostrove muzech bud chodit pesky, na coz jsme nemeli cas, nebo jezdit autem a to jedine ctyrkolkou. Vsude pisou, ze to je super zazitek, velka zabava. Vyrazime sami, na dva dny. Pujcujem maly Suzuki, po chvili cesty zjistujeme, ze v aute je pavouk a utoci na Kamcu, okamzite zastavuju, ale Kamce nejdou otevrit dvere, musi stahnou okynko, otevrit z venku, nakonec situaci zvladame. Nemoznost otevrit dvere zevnitr se nam ale jevi jako zavazna zavada, tak se vracime. Uz nemaji cas to spravit, trajekt nepocka, tak dostavame jiny auto. Land Rover Defender, uz neco pamatuje, na tachometru pre 260 000 km. Jak se ale ukaze, jesteze jsme dostali poradny auto. Predstava jizdy po cestach, co vypadaji jako silnice, jen nemaji asfalt, kde by to pri trose dobre vule zvladlo i normalni auto, bere za sve po prvnim kilometru. Obcas potkas i lidi, co tam vzali vlastni ctyrkolku, nebo spis auto, co se tak tvari, ale je max do lehciho terenu, jak jen nevericne ziraj, co to svymu milackovy provedli. Ze zacatku hlavne hlubokej pisek, napres se s tim celkem peru, pak zjistim, ze nejlepsi je nechat auto jen, volat jen tak zlehka drzet v rukach a moc s nim netocit, ono si to stopu v tech vyjetej kolejich samo najde. Po trech kilometrech parkoviste u informacnich ceduli. Roztresene vystupuju, ridici z par ostatnich aut, co se tam objevila, vypadaj taky dost nevericne. Tohle ma byt ta slibovana zabava? Spis boj o zivot. Pri vyjezdu z parkoviste poprve a naposledy zapadam. Zastavim v tom pisku pred schodem vysokym tak 40 cm, to to auto nemuze vyjet. Zastavit jsme ale nemel, je to do zatacky, do peknyho kopce, jsme natocenej, nemuzu si ani couvnout. Ridim se podle instrukci, ktery jsem dostal, preradim na jinej pohon, tusim to zablokuje diferencial, zaradim dvojku, pustim spojku, slapnu na plyn, auto zarve, vystreli z toho pisku, vyleti na ten schod, tam brzdim a cekam az dobehne Kamca, ktera to sledovala zvenci. Krome pisku i jizda po lesnich spis necestach, vymlety, rozbity, diry, koreny. Skace to, drnca, haze, naklani se, drzim se volantu, vetsionou na dvojku, obcas jednicka, obcas trojka, vyjimecne ctyrka. Kamca se trochu boji, moc nemluvi, jen obcas prohlasi, ze by sem takhle lidi nemeli poustet, ze je to nebezpecny. A pak po plazi, tam pohoda, ritis se po mokrym tvrdym pisku, mas tam ctyrku nekdy i petku, obcas potucek co tece z ostrova do more. Pamatujic instruktazniho videa pri pujcovani auta, kde ukazovali nejruznejci nehody a potize, co muzou nastat (melo nas to varovat), u nejhlubsiho potoka Kamca z auta ven a kontroluje hloubku. Je v poho, tak to rozjedu a profrcim ho. Voda strika, sterace stiraji, kluci co stoji na brehu a foti maji radost, ja mensi, zapomnel jsem si zavrit okynko. Dal koupani, vrak, co je na brehu ostrova, vecer grilovani, druhej den zas jezdeni, to uz jsem si ho celkem uzival, foceni, a zase koupani.

Zelvicky

Noc pred zelvickama jsme spali v jednom mensim meste, slyseli jsme, ze v noci dost prsi, rano kdyz jsme odjizdeli, tak ta nase vypadovka z mesta vypadala nejak divne, stali tam nejaci meststi udrzbari a zadny auta, za ni policajti ridici dopravu, smerem do mesta velky kolony...Pak jsme vecer videli ve zpravach, ze za tu noc naprselo pres 200 mm vody a v jednu chvili v te nasi ulici bylo pres metr vody. Lidi se tam brodili, meli zatopeny baraky a prvni patra...my byli kousek na kopecku, tak jsme to prospali.
Na zelvicky jsme dojeli vecer, je to plaz, kam zelvy chodej klast vajicka. Normalne tam nesmis, ale ochranari delaj prohlidky. Je to v noci, kdy zelvy kladou ty vajicka nebo se rodi zelvata. Byl to super zazitek, stat na te plazi a videt jak z toho hnizda zahrabanyho v pisku se postupne klube jedna minizelvicka za druhou a vyrazi na cestu do more, pekne mazou, a cestou po te plazi si ukladaji jeji polohu, podle magnetickyho pole zeme, aby se tam po 17 letech mohly vratit. Z naseho hnizda vylezlo 144 zelvicek. Mozna ze se ale zadna nedozije dospelosti, pry prezije jen jedna z tisice.

Co me zaujalo III

Burger King se tady jmenuje Hungry Jack's. Opel se tady jmenuje Holden. V nekterych levnejsich restauracich si objednas jidlo u pultu, dostanes takovou krabicku, ktera ti zapipa, kdyz je nachystany a ty si pro nej do okynka zajdes. Mezi staty Victoria a South Australia je zmena casu, ale ne o hodinu, ale jen o pul. Vypinace jsou tu hrozne malinky, jak mensi vypinac k lampicce a vsude stejny. Svuj vypinac ma i kazda zasuvka. Aby fungovala, musis ji zapnout. Vedel jsem ze tu maj radi kriket, ale ne ze tolik. Je porad v telce a o vikendu jak u nas chodej chlapi hrat fotbal, tak tady kriket, hrajou dokonce i v takovej tech slusivejch bilej kalhotach, kosilich a vestickach. Vubec tu nefrci krabicovy obaly, vsechno v plastu, dzusy a mliko v plastovych kanystricich. Plechovka Coly u nas 0,33 l, tady 0,375, lahev u nas 0,5 tady 0,6. I vetsi objemy se lisi. Je tu podstatne vic telefonnich budek nez u nas, kde je moc lidi uz nepouziva. Tady se bez nich casto neobejdes, je tu velka spousta mist, kde neni signal a volat muzes jedine z budky.

Pavouci

V bydleni na King's Canyon mela Kamca v posteli pavouka. Okamzite me zavolala na pomoc. Pry jsem nepribehl dostatecne rychle, jen jsem tak klidne prisel. Nevim, jak to poznala, mel jsem to jeden krok, tak netusim, jak se dala rozlisit pomala chuze od behu. Pavouk nebyl velkej, tak jsem ho chtel jako obvykle smest na nejakej papir a vynest ven. Jenze Kamca me upozornila, ze muze bejt jedovatej...No pravda, na to jsem nepomyslel, tady clovek musi na pavouky opatrne. Zabalil jsem ho do prehozu po kterym lezl a venku vytrepal. Velci pavouci jsou videt akorat v destnejch pralesech a neutoci. Kamca ma lae na pavouky desny oko, jak se nekterej vyskytuje kolem, okamzite ho zmerci, ja bych si ho v zivote nevsiml. Jednou jsme museli projit pod siti s obrovskym pavoukem. Kamca podnikla protipavouci opatreni a otevrela nad sebou destnik.

Zviratka

Australie je hodne o nich. A jak je videt z komentaru, tak to ctenare zajima. Tak tady co jsme zapomneli napsat do predchozich prispevku:
Hladili jsme si malyho klokana, meli ho na jedny farme, zachranili ho, kdyz maminku klokanici porazilo auto. Lezel pod svetrem v kosicku, jen hlavicka koukala a byl desne roztomilej. Nejvic se mu libilo drbani pod krckem. O chuti mlika jaky dostaval nic nevime...V Ayers Rock Kamca cestou na zachod v kempu videla dinga. Stal pred zachodama a koukal na ni. Zachovala presne podle rad, ktery jsme si pozdeji precetli. Zacala pomalu couvat a sla pro pomoc. Varovani pred dingama s tema radama jak se chovat vyselo na zachodech...Cestou z King's Canyon nam pres cestu prebehlo nekolik divokejch koni. Byli krasni...Zdivocely velbloudy jsme jen tak v prirode nevideli. Nemaj je tu radi, nepatri sem a chteli by se jich zbavit...V outbacku bylo desny mnozstvi much. Tolik, ze nekteri lidi (vcetne nas) chodili v kloboucku se sitkou na obliceji, takze to tam obcas vypadalo jako na vylete spolku vcelaru. Lidi bez sitky pak vetsinu casu predvadeli takovej podivnej tanec, sestavajici hlavne z mavani rukama kolem hlavy.
Zensky pohled: nejlepsi jsou stejne koaly.