To teda...uz sedim na letisti v Queenstownu a cekam na let do Sydney. Jsem celkem rad, ze prosel batoh, myslim, ze mel lehce nad povolenej limit, ale nevazil jsem ho, tak mozna ani ne. A stejne ho zas v Londyne nekde zasantroci a prileti az par dni po mne. Mam pred sebou 32 hodin a 30 minut do Bruselu a pokud teda pocitam i ty dve a pul hodiny, nez to poleti, tak 35 hodin. Dost mazec, ale nejak to budu muset prezit.
Jinak moc diky vsem co tenhle blog cetli, snad se vam libil, dik vsem co psali komenty, ty jsem si zas rad cetl ja. Az budou na netu fotky, tak sem jeste dam odkaz, ale spis ho poslu i mailem nebo na ICQ, ale stejne nejradsi je ukazu osobne. Takze ahoj v Evrope :-).
sobota 22. března 2008
čtvrtek 20. března 2008
Routeburn Track
Sel jsem ho tri dny, ctvrtej jsem jenom rano dosel kousek na autobus, kterej me odvezl na Milford Sound. Meteorologove neustale predpovidali "zatazeno, dest" nebo "oblacno, drobny dest". Pocasi jim na to ale zvysoka kaslalo a bylo porad hezky. Jen ten predposledni den, kdyz uz jsem dosel do chaty, kde jsem posledni noc spal, se trochu zatahlo a bylo i druhej den rano, kdy jsem sel na ten bus. Ale nez jsem dojeli na Milford Sound, coz je fjord, tak se to castecne protrhalo a nejakou dobu jsem ho mohli obdivovat za slunicka. Prohlizel jsem si ho z lodi, jezdi se po nem okruzni jizda.
Ale zpatky k Routeburnu. Cekal jsem od nej hodne, ale bylo to jeste lepsi. Cekal jsem skvely vyhledy, krasny mista po kterejch pujdu, to tam vsechno bylo a vypadalo lip nez na fotkach. Co jsem ale bral jako skvelej bonus, byla voda. Nastesti zadna nepadala shora, ale byly tam skvely ricky, vodopady, jezera. No samozrejme bych to nebyl ja, abych se v jednech vodopadech a v jednom jezeru nevykoupal. Musim spravedlive rict, ze nebyly uplne nejteplejsi, ale zas min studeny, nez bych cekal. Myslel jsem, ze tam akorat vbehnu, necham se vyfotit a zase pomazu ven, ale zvlast v tom jezeru, jmenuje se Mackenzie, jsem se vydrzel cachtat pekne dlouho. Mel jsem za sebou asi sedmihodinovej pochod, slunicko svitilo, uz jsem ten den nikam nemusel, dost jem si to uzil. Je teda pravda, ze ostatni lidi co tam byli, se na me koukali jako na blazna, protoze vsichni tam jenom vbehli a zas hned ven, se prej je to desne studeny. To teda nevi, co je fakt studena voda.
Jak to tam vypadalo nema cenu popisovat, mozna vam to ukazu na fotkach (mozna protoze karta, na kterou jsem fotil od pulky druhyho dne, ma nejakej problem, snad z ni ty fotky doma nejak dostanu, tady se to nedari).
Pro ty co to zajima, spi se na chatach, musis si koupit listky jeste nez vyrazis, zaroven se taky zapises, kdy vyrazis, pak se na kazde chate mas zapsat, ze tam spis, pripadne ten ranger, co na ty chate je, ma tvuj listek, kde je jmeno. Kdyz jsem pak dorazil zpatky do Queenstownu, sel jsem zase nahlasit, ze uz jsem v poradku zpatky. Formular, kde nez vyrazis vyplnis kam a kdy jdes ma i zajimavou kolonku "Panic date", ta me pobavila. To aby vedeli, kdy maj koho vyrazit hledat.
Ty chaty na kterjch se spi maj vetsinou jednu velikou mistnost s palandama, jednu pro vsechny dohromady. Musis mit svuj spacak. Na vsech chtach i prekvapive cisty splachovaci zachody. Jednu velkou kuchyn, kde jsou plynovy varice a studena voda, ktera je z potoka. Rikaj, ze obvykle se pit da, ale ze je to na tobe, ze to nezarucujou. Muzes prevarit, pripadne hodit nejakou tabletku, co ji vycisti. Ty se daj koupit nez vyrazis. Nez vyrazis musis koupit vsechno, jidlo ani nic jinyho se na ceste koupit neda. Navic kdyz si koupis ty listky, dostanes zlutej pytel na odpadky, na ceste nesmis nic nechat, ani na tech chatach, vsechno musi nest zpatky a vyhodit to az nekde v civilizaci. V kuchyni vecer sviti svetlo, v deset se ale vypina, pak muzes mit baterku nebo svicku. Nebo taky muzes jit spat.
Cestou je jeste jeden pristresek, kde se da prespat jen v pripade nouze, tzn. treba pokud se najednou pokazi pocasi, uz nemuzes nikam dojit. Normalne tam spat nesmis, stejne jako nesmis nikde kolem ty stezky, po ktery jdes, stanovat, jen u dvou chat jsou stanovy mista, tak tam muzes. Dost smutny mi prislo, ze tyhle informace byly vsude napsany anglicky a v jedinym cizim jazyku, v cestine. Dokonce to bylo jeste podrobnejsi nez v te anglictine.
Tim ze vsichni ten trek jdou tak podobne, potkavas se kazdej vecer se stejnejma lidma. Ja jsem se docela skamaradil s trema klukama ze Singapuru, kazdej vecer jsem s nima hral karty. Kluci vyrazili po mature na mesic na Zeland, po navratu nastupovali na dva roky na vojnu. Moc jsem jim nezavidel.
Ted uz se jen tak poflakuju po Queenstownu, jeste jsme s Ivanem premysleli, co bysme podnikli, ale zatim nevime. Pocasi je tak napul, no jeste uvidime. Ivan trek zavidi, sam nesel, protoze si tady nejak dost rozhasil kolena a moc mu to chozeni ted nejde.
Jo a jeste bych chtel ochutnat povestne zdejsi ustrice, no tak zkusim nejaky najit, ale jako prioritu to moc neberu, tak spis jestli na nejaky narazim a nebudou moc drahy.
Ale zpatky k Routeburnu. Cekal jsem od nej hodne, ale bylo to jeste lepsi. Cekal jsem skvely vyhledy, krasny mista po kterejch pujdu, to tam vsechno bylo a vypadalo lip nez na fotkach. Co jsem ale bral jako skvelej bonus, byla voda. Nastesti zadna nepadala shora, ale byly tam skvely ricky, vodopady, jezera. No samozrejme bych to nebyl ja, abych se v jednech vodopadech a v jednom jezeru nevykoupal. Musim spravedlive rict, ze nebyly uplne nejteplejsi, ale zas min studeny, nez bych cekal. Myslel jsem, ze tam akorat vbehnu, necham se vyfotit a zase pomazu ven, ale zvlast v tom jezeru, jmenuje se Mackenzie, jsem se vydrzel cachtat pekne dlouho. Mel jsem za sebou asi sedmihodinovej pochod, slunicko svitilo, uz jsem ten den nikam nemusel, dost jem si to uzil. Je teda pravda, ze ostatni lidi co tam byli, se na me koukali jako na blazna, protoze vsichni tam jenom vbehli a zas hned ven, se prej je to desne studeny. To teda nevi, co je fakt studena voda.
Jak to tam vypadalo nema cenu popisovat, mozna vam to ukazu na fotkach (mozna protoze karta, na kterou jsem fotil od pulky druhyho dne, ma nejakej problem, snad z ni ty fotky doma nejak dostanu, tady se to nedari).
Pro ty co to zajima, spi se na chatach, musis si koupit listky jeste nez vyrazis, zaroven se taky zapises, kdy vyrazis, pak se na kazde chate mas zapsat, ze tam spis, pripadne ten ranger, co na ty chate je, ma tvuj listek, kde je jmeno. Kdyz jsem pak dorazil zpatky do Queenstownu, sel jsem zase nahlasit, ze uz jsem v poradku zpatky. Formular, kde nez vyrazis vyplnis kam a kdy jdes ma i zajimavou kolonku "Panic date", ta me pobavila. To aby vedeli, kdy maj koho vyrazit hledat.
Ty chaty na kterjch se spi maj vetsinou jednu velikou mistnost s palandama, jednu pro vsechny dohromady. Musis mit svuj spacak. Na vsech chtach i prekvapive cisty splachovaci zachody. Jednu velkou kuchyn, kde jsou plynovy varice a studena voda, ktera je z potoka. Rikaj, ze obvykle se pit da, ale ze je to na tobe, ze to nezarucujou. Muzes prevarit, pripadne hodit nejakou tabletku, co ji vycisti. Ty se daj koupit nez vyrazis. Nez vyrazis musis koupit vsechno, jidlo ani nic jinyho se na ceste koupit neda. Navic kdyz si koupis ty listky, dostanes zlutej pytel na odpadky, na ceste nesmis nic nechat, ani na tech chatach, vsechno musi nest zpatky a vyhodit to az nekde v civilizaci. V kuchyni vecer sviti svetlo, v deset se ale vypina, pak muzes mit baterku nebo svicku. Nebo taky muzes jit spat.
Cestou je jeste jeden pristresek, kde se da prespat jen v pripade nouze, tzn. treba pokud se najednou pokazi pocasi, uz nemuzes nikam dojit. Normalne tam spat nesmis, stejne jako nesmis nikde kolem ty stezky, po ktery jdes, stanovat, jen u dvou chat jsou stanovy mista, tak tam muzes. Dost smutny mi prislo, ze tyhle informace byly vsude napsany anglicky a v jedinym cizim jazyku, v cestine. Dokonce to bylo jeste podrobnejsi nez v te anglictine.
Tim ze vsichni ten trek jdou tak podobne, potkavas se kazdej vecer se stejnejma lidma. Ja jsem se docela skamaradil s trema klukama ze Singapuru, kazdej vecer jsem s nima hral karty. Kluci vyrazili po mature na mesic na Zeland, po navratu nastupovali na dva roky na vojnu. Moc jsem jim nezavidel.
Ted uz se jen tak poflakuju po Queenstownu, jeste jsme s Ivanem premysleli, co bysme podnikli, ale zatim nevime. Pocasi je tak napul, no jeste uvidime. Ivan trek zavidi, sam nesel, protoze si tady nejak dost rozhasil kolena a moc mu to chozeni ted nejde.
Jo a jeste bych chtel ochutnat povestne zdejsi ustrice, no tak zkusim nejaky najit, ale jako prioritu to moc neberu, tak spis jestli na nejaky narazim a nebudou moc drahy.
neděle 16. března 2008
Queenstown
Adrenalinovej den.
Z ranni akce nemam fotky, bohuzel jim zrovna nejak haprovalo vybaveni, takze nas nikdo nefotil, ale kouknete na http://www.riversurfing.co.nz/ at si uedalte predstavu. Je to na rece, kde se tocil konec prvniho dilu Pana prstenu. A asi nejlepsi na tom bylo, ze clovek mohl bejt dve hodiny v ty fantasticky vode. Je to jiny nez na lodi, tady taky koukas na tu krasu kolem, ale zaroven se i cachtas. No a taky si obcas zasurfujes, nebo se o to teda aspon pokusis a na zaver profrcis docela dost solidnima perejema. S dopoledni akci velka spokojenost.
No a odpoledne:
Z ranni akce nemam fotky, bohuzel jim zrovna nejak haprovalo vybaveni, takze nas nikdo nefotil, ale kouknete na http://www.riversurfing.co.nz/ at si uedalte predstavu. Je to na rece, kde se tocil konec prvniho dilu Pana prstenu. A asi nejlepsi na tom bylo, ze clovek mohl bejt dve hodiny v ty fantasticky vode. Je to jiny nez na lodi, tady taky koukas na tu krasu kolem, ale zaroven se i cachtas. No a taky si obcas zasurfujes, nebo se o to teda aspon pokusis a na zaver profrcis docela dost solidnima perejema. S dopoledni akci velka spokojenost.
No a odpoledne:
Wanaka
Rano se budim, koukam vem, krasne vychazi slunicko, jeste neco fotim, pak se zatahuje, nalada se tim padem trochu kazi. Navic nemuzu najit marmeladu, co jsem si den predtim koupil, merunkovou, koupil jsem si ji misto jahodovy, co uz jsem dojedl. Kazdy rano snidam tousty s marmeladou. No nakonec jsem ji nastesti nasel.
Mount Cook jsem teda odpiskal, nepojedu nekam tri hodiny, abych tam videl zatazeno. Potkavam se s Ivanem a ten mi rika, abych vylezl na kopec co se tyci nad jezerem Wanaka, nejak se jmenuje Roy Peek. Je to takovej ten kopec, co na nej zacnes lizt, uz skoro nevidis parkoviste pod sebou, ale vrcholek se nejak nepriblizuje...Skoro 1400 vyskovejch metru nahoru. Super ovsem je, ze jak si to tak funim nahoru, mraky se uplne rozfoukaji a kdyz se tam konecne vyskrabu, tak je uplny azuro, skvela viditelnost jak na jezera pode mnou, tak na hory kolem, celej Mount Aspiring National Park...vazne nadhera. Tam se foti reklamni fotky na Novej Zeland. I kdyz takovejch mist je urco hodne :-) Cesta dolu je ovsem opet nekonecna...parkoviste se porad nepriblizuje. Nakonec se ka autu dobelham a vyzvedavam Ivana a vyrazime do Queenstownu.
Jeste predtim ovsem do toho jezera Wanaka vlezu, to bych si neodpustil, kdyby ne :-) A ani nebylo nijak studeny, dalo se v nem koupat, cekal jsem, ze bude jako led.
Jinak to mozna tak nevyznelo, ale dny ve Wanace byly urcite jedny z nejlepsich na Zelandu. Urco to bylo ovlivneny tim, ze bylo hezky, ale to co jsem tam videl byla vazne naprosta pecka. A pritom o Wanace se pruvodce nejak moc nerozepisujou.
Mount Cook jsem teda odpiskal, nepojedu nekam tri hodiny, abych tam videl zatazeno. Potkavam se s Ivanem a ten mi rika, abych vylezl na kopec co se tyci nad jezerem Wanaka, nejak se jmenuje Roy Peek. Je to takovej ten kopec, co na nej zacnes lizt, uz skoro nevidis parkoviste pod sebou, ale vrcholek se nejak nepriblizuje...Skoro 1400 vyskovejch metru nahoru. Super ovsem je, ze jak si to tak funim nahoru, mraky se uplne rozfoukaji a kdyz se tam konecne vyskrabu, tak je uplny azuro, skvela viditelnost jak na jezera pode mnou, tak na hory kolem, celej Mount Aspiring National Park...vazne nadhera. Tam se foti reklamni fotky na Novej Zeland. I kdyz takovejch mist je urco hodne :-) Cesta dolu je ovsem opet nekonecna...parkoviste se porad nepriblizuje. Nakonec se ka autu dobelham a vyzvedavam Ivana a vyrazime do Queenstownu.
Jeste predtim ovsem do toho jezera Wanaka vlezu, to bych si neodpustil, kdyby ne :-) A ani nebylo nijak studeny, dalo se v nem koupat, cekal jsem, ze bude jako led.
Jinak to mozna tak nevyznelo, ale dny ve Wanace byly urcite jedny z nejlepsich na Zelandu. Urco to bylo ovlivneny tim, ze bylo hezky, ale to co jsem tam videl byla vazne naprosta pecka. A pritom o Wanace se pruvodce nejak moc nerozepisujou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
