Tongariro Crossing

Je to celodenni trek, 17 km, pry nejhezci jednodenni na Zelandu. Vecer uleham mirne optimisticky naladen, presne podle toho, jaka je predpoved pocasi.
O tom, jak se meteorologove trefili si muzete udelat predstavu podle toho, kdyz reknu, ze to co jsem postradal nejvic prvni pulku cesty, byly rukavice. Kdyz jsem potkaval lidi, co meli bundu ktera vypadala celkem nepromokave, ale meli totalne promoceny kalhoty, tak jsem si gratuloval k tomu, ze jsem poslechl prodavace, kterej kdyz jsem si bundu kupoval ja, tak me ukecal, at si koupim k ni i kalhoty, ze bejt suchej nahore, ale nohy v mokru, ze to taky neni ono. Muzu prohlasit, ze tech dvacet metru napravo a nalevo od cesty, co jsem videl, bylo fakt peknejch. A jeste pro ty co maji radi presne udaje, moje hodinky zaznamenaly nejnizsi teplotu behem cesty 7 stupnu, prumernou pak 13 stupnu. A to tu prumernou musely pekne zvednout posledni dve hodiny.
Ale po poradku. Autobus me doveze na zacatek treku, nad hlavou visi mraky, ale jeste neprsi. Celkem kosa, vytahuju hned dalsi vrstvu obleceni. Vyrazim, v useku cesty velmi prilehave nazvanem Dablovy schody zacina prset, drobne, ale vytrvale. Kdyz dorazim nahoru, vytahuju dalsi vrstvy obleceni, tentokrat ty nepromokave. Uz mam za sebou vic jak dve tretiny vyskovejch metru, tak hura na zbytek. Potkavam docela dost lidi, co se vraci, mokri, zmrzli. Za chvili jsem v nejvyssim bode (nemuzu rict sopky, protoze se da jit az na vrchol, kam ja nesel, ten den asi nikdo), na okraji Cerveneho krateru. Hrozne fouka. Ale zase vitr na moment rozfouka mraky pode mnou, takze ten krater i vidim. Sestupuju dal a zase skoro zazrak, mraky se na chvilku rozestoupi a vidim Emerald Lakes. Takovy tri maly jezirka s krasne modrozelenou vodou, s jemnou sirovou vuni. O kus dal se zastavuju na jednom z mala mist po ceste, kde se da schovat pred vetrem, vytahuju sendvice, a bastim, stejne jako dalsich par lidi, co se tam taky zastavili. Najednou koukam, mlha zas trochu rozehnana, a asi 25 metru pred nama, trosku dole, je dalsi jezero. Cesta dolu uz se pomalu meni, z kamenu, lavy a skvary se pomalu stavaj kopce porostly travou, trosku mi to pripominalo Krkonose kolem Lucni boudy, akorat ze tam teda nekde tekl zas jeden termalni pramen. Naladu mam celkem ok, na to jaka to byla slota jsem zas aspon neco videl, a dostavuje se pocit uspokojeni, ze jsem zase neco usel, a navic v ne uplne priznivejch podminkach. Zbyva jeste tak hodinka cesty tema loukama, kdyz se objevuje modra obloha a vykukuje slunicko. To mi naladu okamzite spolehlive kazi. Proc ted? Proc ne o dve nebo tri hodiny driv? Koukam nahoru, je mozny, ze tam ten mrak jeste sedi a nic se nezmenilo od chvile kdy jsem prosel, ale stejne. A jeste dve cisla, sel jsem to necelejch sedm hodin a celkovy prevyseni bylo 1355 m. Nohy dneska trosku citim, ale nijak zvlast.